Madagaskar 2: Útěk do Afriky
Ne že by snad první díl nebyl zábavný. Byl však zábavný poměrně opatrnou formou. Několik málo ujetých fórů doplňovaly ohrané humorné situace a naprosto zbytečné řešení vztahů. Díky tomu byl Madagaskar v mantinelech těžko rozeznatelný od běžné Disneyho produkce, která svým sterilním přístupem postupem let naprosto pohřbila klasické 2D filmy. Co rozhodně Madagaskar měl, to byl potenciál. Král Jelimán, skupinka nevyzpytatelných tučňáků a barvitá ústřední čtyřka, ze které měl paradoxně ten nejméně zajímavý charakter hlavní linii. Tohle bohužel platí i o dvojce. Lev Alex stále není příliš zajímavý a i ve dvojce je mu věnován jistý prostor. Tentokrát naštěstí ne již klíčový (přesto se opět vyplnilo, že je nejslabším článkem zvířecí čtyřky).
Druhý díl začíná tam, kde první skončil - hrdinové jsou v háji. Chtějí se dostat z ostrova do civilizace a nedaří se jim. Pak jim dojde, že král Jelimán vlastní trosky letadla a rázem letí vzduchem vstříc domovu. Jenže jak už to tak bývá, plánovaný výlet se úplně nevydaří a tak namísto neonového města čeká zvířecí čtyřku divoká Afrika. V té si každý prožije svůj příběh, a protože se tvůrci skutečně snažili naslouchat divákům, dostanou patřičný prostor i tučňáci a oblíbený lemuří král se svou taneční vášní.
Druhý díl je v mnoha ohledech lepší, než ten první. Ústřední děj je možná ještě labilnější a Alex je tradičně nevýrazný, vše ostatní ale šlape na výbornou. Zatímco první díl se bál jít vlastní cestou, byl spíše recyklátem vyzkoušeného a humoru měl poskrovnu, dvojka jede na plný plyn a mnohem více tak připomíná nejúspěšnější animák studia Dreamworks, Shreka (přičemž takový třetí díl i hravě překonává). Samozřejmě ne každý vtip vám bude úspěšně útočit na bránici, ale většinu času skutečně tvůrci tasí jednu perlu za druhou a nejenže v duchu klasických grotesek, ale čas od času i ve stylu těch nejšílenějších komedií/parodií. Druhému Madagaskaru není nic svaté. S úsměvem se trefuje do všeho, co zrovna stojí v cestě a je znát, že se tím tvůrci velmi baví.
Je tu očividná změna strategie. Příběh se stal pouhým nezbytným zlem, které je tu prostě proto, že tu být musí. Není mu věnována přílišná péče a možná je to dobře, neboť „dramatická" linie s vegetariánstvím v prvním dílu byla akorát na obtíž. Tentokrát se tu hraje na detaily a tady se tvůrci cítí jistí v kramflecích. Navíc je znát, že mezi tímto a prvním dílem bylo dost času na to, aby tvůrci konečně pořádně poznali své postavy. Díky tomu mi prakticky všechny charaktery (tedy všechny, až na Alexe) přišly mnohem vtipnější a zajímavější, než jak tomu bylo v jedničce. Je to podobná situace, jaká kdysi nastala u série Fotr je lotr. Jednička byla snesitelným komediálním průměrem, který víceméně fungoval, ale neexceloval. Zato dvojka, tam se tvůrci utrhli ze řetězu a byla z toho jedna z nejlepších komedií roku. U Madagaskaru je situace stejná. Co se týče grafického kabátku... asi tak, Pixar to není, ale jinak jde o solidně odvedený kus animátorské práce.
Dvojka je milým překvapením. Není to velkolepý film ve stylu Lvího krále, i když se jím v případě Alexe tvůrci očividně nechali inspirovat. Není to tak promyšlené jako první dva Shrekové a postrádá to emocionální smršť Pixarovek. Coby animovaná komedie patří ovšem Madagaskar 2 k těm nejlepším. A to říkám jako člověk, který jedničku považuje za lepší průměr.
Hodnocení:
Překvapivě lepší, než předchůdce. Fanoušci téhle čtyřky nemají proč váhat a i odpůrci jedničky by měli dát dvojce šanci – tolik energie se v kresleném filmu jen tak nevidí.