Návrat čápů
Je to trochu smutné. Kdybychom měli slovenskou kinematografii poměřovat skrze to, co se v českých kinech objevilo v posledních měsících, nebyl by to pěkný úsudek. A přitom to nezačalo až tak špatně, když slovenskou podzimní sezónu zahájily poměrně dobře vyvedené Slepé lásky. Následoval však Poločas rozpadu, který byl „pouze" strašně pitomým slabým odvarem jakési generační výpovědi ze současného Slovenska. To Malé oslavy už velmi intenzivně urážely vše, co se obecně nazývá filmem či dramatickým uměním, a co se nepovedlo jim, hravě dokonává Návrat čápů.
Slovensko-česko-německý snímek, který lze velmi přesně vystihnout jediným slovem: blábol. A několika více slovy ještě příhodněji: rádoby sociálně kritický pseudomultikulturní blábol, ve kterém se autoři snažili dohonit asi tisícihlavý zástup zajíců, jednoho závažnějšího než druhého, a do nastražených pastí a sítí nachytali tak nanejvýše sebe sama.
Příběh hlavních hrdinů se odehrává ve vísce Runina kdesi na slovenských hranicích, kde spokojeně žije sudetská Němka kdysi odsunutá, ale v dobách svobody se navrátivší, aby konečně spojila svůj život se svou dávnou láskou. Onoho kdysi švarného jinocha si poněkud nesmyslně vystřihl Radek Brzobohatý, který sice slovenštinu napodobuje celkem dobře, ale k věrohodnosti má vskutku velmi daleko.
Do rodinné idylky přijíždí německá vnučka, která si potřebuje uspořádat vlastní myšlenky. Její dilemata jsou zhruba následující: vyhodili ji z práce, rozešla se s bojfrendem. Tím však normálnost končí: není tak úplně jisté, jak se její problémy vyřeší v zapadlé slovenské vsi. Není vůbec jasné, jak to, že jak mávnutím kouzelného proutku téměř plynule mluví slovensky (ačkoli podobně jako elfové či nějaké takové potvory v Pánovi prstenů i ona plynule přechází z jednoho jazyka do druhého a všem to přijde naprosto košer). Nesnadno pochopitelná je i její téměř pubertálně zaslepená náklonnost k místnímu frajerovi, kterému jde evidentně výhradně o styk, zatímco ona se profiluje jako „děvče, které si chce i popovídat".
Do toho se přidává téma ilegálního převaděčství do té „šťastnější Evropy", bojfrend, který si jede pro svou milou a spřáhne se s místními Romy, uprchlá tádžikistánská rodinka s roztomilými potomky, zcela pomíjím arabské sousedy v Německu hovořící plynně anglo-německy. Zdá se, že jediný tvůrčí prvek, jehož se autoři při psaní scénáře striktně drželi, bylo to, aby každá postava pocházela ze zcela odlišné kultury a hovořila jiným jazykem.
Vrchol hlouposti pak je scéna, kde u stolu sedí asi 6 lidí a zaznívá snad 8 jazyků... a všichni si tak nějak stejně rozumí. Podobných nesmyslů je v Návratu čápů spousta a celý snímek je na nich vlastně postaven. Výsledek je v podstatě nesledovatelný, tedy pokud na film máte ještě nějaké nároky. V době glorifikace amatérismu by sice takovýhle počin mohl někoho oblažit, ale to by muselo jít o ochotnický film nějaké skupiny lidí, kteří si to pro vlastní zvláštní potěšení napsali, zrežírovali a zahráli sami. Návrat čápů se však tváří jako snímek stvořený v rámci jakéhosi regionu Evropské unie, který je nějak aktuální. Jinak si asi nelze vysvětlit skutečnost, že na film finančně přispěla česká i slovenská vláda.
Zbytečně vyhozené peníze. Návrat čápů je totiž přesně tím typem snímků, které nemají vznikat a už vůbec ne za nějaké oficiální peníze. Jejich téma je sice možná záslužné a je třeba je nějak artikulovat, filmově je uchopit (i když tedy zrovna v tomto konkrétním případě jde o artikulaci natolik tezovitou a filmově zbytečnou, že to třeba tedy rozhodně není). Ovšem téma je rozpracováno do tak stupidní podoby a podáno tak špatně, že to jemu samotnému může spíše ublížit, než že by se pro ně nadchly miliony diváků. I když doufám, že tolik jich Návrat čápů nikdy neuvidí.
Hodnocení:
Tezovitý blábol o tom, jak se k sobě máme ve sjednocené Evropě chovat hezky a nezištně si pomáhat. A o dalších milionech věcí okolo. Ale spíš vůbec o ničem.